Poe: Havran (1845)

wiki E. A. Poe wiki Havran)

1. část

Zasazení výňatku do kontextu díla

Lyrický subjekt vystraší o půlnoci šramot. Ukáže se, že původcem podivných zvuků je krkavec (v tradičních českých, ale i mnoha jiných cizojazyčných, překladech básně označovaný jako havran, zoologicky sice nesprávně, ale ve shodě s tradiční literární symbolikou české poezie), který vzápětí vletí do jeho pokoje a znepokojuje muže svou záhadností. Na všechny otázky, zpočátku míněné žertem, přitom odpovídá jedním slovem – nevermore (do češtiny překládáno většinou jako víckrát ne nebo nikdy víc, občas ponecháváno v originále. Zásadně odlišných překladatelských řešení tohoto refrénu není mnoho). Mužův neklid se stupňuje v paniku a posléze v hrůzu. Snaží se krkavce vyhnat, ten ale zůstává na svém místě. V závěru lyrický subjekt metaforicky konstatuje, že krkavec už nikdy neodletí z jeho duše.

První slova ze 4. veršů každé sloky:

Velmi ulehčený je přeslechl: "Jenom podívám", usadil (se) Jenž, "pták(ům) věřím, takže přemýšlej(t)e na balzám (a) dům. Tu neruš lamp(o)!"

Téma a motiv

• básníkův smutek a trýznění, kvůli zemřelé milé a hledání naděje, že se s ní básník znovu setká, diskuse s havranem
• láska, havran, noc, tma, strach ...

Časoprostor

• u lyrického subjektu v pokoji
• v noci v lednu

Kompoziční výstavba

• 108 veršů (18 slok/strof po 6 verších)
• převážně časová chronologická, s prvky retrospektivy – první sloka + vzpomínky na Lenoru

Literární druh a žánr

lyricko-epická báseň, baladická báseň

forma: poezie

2. část

Vypravěč, lyrický subjekt

Báseň je psána v ich-formě, lyrickým subjektem (= vypravěčem) je osamělý muž trýzněný horečkou a především mučivými vzpomínkami na zemřelou dívku Lenoru, k níž marně hledá cestu čtením v okultních svazcích.

Postava

• lyrický subjekt
  • sám autor
  • těžce nese smrt své milé Lenory a není schopen přestat na Lenoru myslet
  • rozptýlení hledá ve vědeckých spisech, jeho myšlenky a vzpomínky ho ale stejně vždy odvedou od četby a studia
  • rozhovor s Havranem ho ničí, snaží se ho vyhnat, ten ale se vyhnat nenechá
  • v závěru básník metaforicky konstatuje, že havran už nikdy neodletí z jeho duše
• Lenora
  • na scéně se nevyskytuje, ale celý příběh se točí kolem ní
• havran
  • posel/prorok vyšší síly (básník ho nazývá poslem z pekel) – nazývá ho tak však, kvůli slovům co Havran přináší
  • znepokojuje muže svou záhadností
  • na všechny otázky odpovídá jednou frází – „nevermore/nikdy víc“
  • sděluje básníkovi fakta a nutí jej si je uvědomit, ať už ho to sebevíc bolí
  • je bezcitný a neoblomný, symbol zla

Vyprávěcí způsoby a typy promluv

• dialogy, ale spíše monology lyrického subjektu (Havran neodpovídá)
• přímé řeči, pásmo lyrického subjektu

Veršová výstavba

• 108 veršů
• trochej
• nekonstantní délka veršů
• rým střídavý ABAB a sdružený AABB

3. část

Jazykové prostředky a jejich funkce ve výňatku

• psáno v ich-formě (báseň přímo souvisí s životními osudy Allana Edgara Poa)
• autor vyjadřuje úzkost a hrůzu ze života i smrti a vesmírného prázdna
• kontrast (život – smrt, černý havran – bílá busta Pallady, bouřka venku – klid v pokoji) a metafory
• pocit strachu a beznaděje – každý život končí smrtí a ani láska na tom nic nezmění („nevermore“)
• ponurý až strašidelný tón: nejpoetičtější nálada smutek, nejsmutnější téma smrt mladé krásné ženy, vypravěč truchlící milenec
• trochej (střídání přízvučné a nepřízvučné slabiky) a střídání délky veršů
• spisovný jazyk: archaismy, přechodníky, mluvený jazyk (1800 slov v celém díle)
• monotónní refrén "nevermore" = "nikdy víc", který je opakován Havranem
• přízvučné vokály, opakování slov a slovních spojení a melodičnost a umocnění atmosféry
• jednoduché běžné věty, vložené věty, vsuvky, hodně vedlejších vět, přímé řeči

Tropy a figury a jejich funkce ve výňatku

Kontext autorovy tvorby

Edgar Allan Poe (US)

Narodil se roku 1809 do rodiny kočovných herců, avšak zanedlouho mu zemřela matka a malý Edgar se dostal do sirotčince. Tam se ho ujali manželé Allanovi a celá rodina se přestěhovala do Liverpoolu, kde čepal inspiraci z tajemné Anglie. Později studoval na univerzitě ve Virginii, kde začal mít finanční problémy díky alkoholismu a nepohodl se s otčímem. V této době vycházejí jeho první básně. Vstoupil do armády a začal studovat vojenskou akademii, kterou také nedokončil.

První úspěchy zaznamenal roku 1833 se svým příběhem Rukopis nalezený v láhvi. Stal se redaktorem a přispíval do amerických prestižních časopisů. O tři roky později se oženil se svou teprve třináctiletou sestřenicí Virginií, která předčasně zemřela v roce 1847. To už měl Poe problémy s alkoholem a drogami a sklony k depresím. Krátce se Poe dostal na výsluní slávy vydáním básnické skladby Havran v roce 1845, jíž ohromil literární veřejnost. Nicméně drogy, alkohol a finanční dluhy ho velmi brzy uvrhly zpět do zoufalé bídy. V říjnu 1849 byl nalezen opilý a pod vlivem omamných látek na baltimorském chodníku, po převozu do nemocnice upadl do kómatu, ze kterého se již neprobral. Po čtyřech dnech zemřel.

Edgar Allan Poe byl obdarován vysokou inteligencí, byl velice zdvořilý, ale také prý až přehnaně prudký a divoký, nezakotvený, roztěkaný, často v konfliktu s okolním světem. Všechny ženy, které miloval, ztratil a znesvářil se se všemi lidmi, kteří mu v životě pomáhali.

Poe byl významným básníkem, esejistou a je považován za zakladatele moderní povídky, hororové a detektivní literatury

• Zánik domu Usherů (1838) - román o zániku lidské osobnosti
• Vraždy v ulici Morgue (1841) – první detektivní povídka
• Jáma a kyvadlo (1842) - tato povídka se odehrává ve španělském městě Toledo, líčí pocity člověka odsouzeného inkvizicí na smrt za kacířství
• Černý kocour (1843) - povídka, ve které člověk propadne alkoholu a je tím přitahován zlem. Zobrazení člověka jako bezmocného vůči zlu, nakonec je usvědčen kocourem (kvílením kocoura), kterého zazdil spolu s manželkou, kterou zabil zaseknutím sekery do lebky, když se daného kocoura zastala.
• Příběhy Artura Gordona Pyma
  • jediný dokončený román
  • dobrodružný, námořní, prvky hororu a fantastiky

Literární / obecně kulturní kontext

Romantismus 1. poloviny 19. století.

Období mezi dvěma revolucemi (1789 Velká francouzská a 1848 revoluční rok v Evropě) nazýváme romantismem (=románový, dobrodružný). Lidé touží po svobodě, do popředí se posunul člověk, který se často bouří proti společnosti. Ostře se staví proti klasicismu a jeho svázaným pravidlům – romantismus se snaží od pravidel odpoutat a podporuje svobodu, nezávislost, tajuplnost, fantazii a klade důraz na city. Spisovatelé byli z reálného světa zklamaní, docházelo k rozporu mezi jejich sny, ideály a skutečností. Toto se promítá i do samotných děl – hlavní hrdina, často ztotožněný s autorem, je rozervaný, něčím výjimečný, zvláštní. Často bývá osamocený, odmítnutý společností, nenávidí vše a touží se pomstít - dopouští se i násilí, za což je potrestán. Hrdina touží po lásce, která však bývá platonická a nešťastná. Konec je většinou tragický. Celý romantismus je založen na kontrastech – mezi snem a skutečností.

• Walt Whitman - Stébla trávy - jeho jediná básnická sbírka, civilista

V Anglii hodně poezie, ve Francii romány.

• romantiční básníci:
  • George Gordon Byron – jeden z největších evropských básníků vůbec, pro jehož dílo je charakteristický osamocený boj za svobodu proti tyranům (tzv. byronismus). Byron je také považován za tvůrce nových lyricko-epických žánrů.
    • Childe Haroldova pouť, Džaur, Lara
  • Percy Bysshe Shelley - Odpoutaný Prometheus
  • Victor Hugo, Alexandr Dumas starší, ...
• Prokletí básníci (provokace, nepochopení, alkohol, násilí, neúcta)
  • Poe je okrajově považován za jejich součást
  • Paul Verlaine – francouzský básník. Během života opustil rodinu a propadl alkoholu. Název skupiny použil ve svém díle.
    • Básnické umění, Moudrost, Saturnské básně.
  • Arthur Rimbaud - Opilý koráb
  • Charles Baudelaire – francouzský básník. Odhaloval společenská zklamání, snažil se provokovat. Psal o lásce, pohrdání, kráse a zlu.
    • Květy zla, Zdechlina.