Erben: Kytice (1853)

1. část

Zasazení výňatku do kontextu díla

Kytice

• Místo děje: neurčené
• Téma: posmrtná láska matky k dětem
• Báseň je tvořena popisem stavu, který nastal po smrti matky. Zůstaly po ní děti, které jí chodily každý den k hrobu. Matka se vtělila do květů, které pokryly její náhrobek. Děti ji po čichu poznaly a zajásaly. Té rostlině daly jméno mateřídouška. Dále Erben přirovnává mateřídoušku ke svým pověstem, které sesbíral, svázal do „kytice“ (sbírky) a neví, komu je má dát.
• Postavy: matka a její děti

Poklad

• Místo děje: les, jeskyně, vesnické stavení
• Téma: touha po penězích překonávající lásku k bližnímu
• Na Velký pátek šla matka s dítětem do kostela, ale po cestě narazila na otevřenou skálu, kde uviděla poklad. Dítko odložila na zem a nabrala peněz, co ruce unesly. Brečící dítě nechala a co nejrychleji si domů odnesla poklad. Rychle se zpět vrátila , opět nabrala co nejvíce a domů odešla, aby si poklad uložila. Ale před její chalupou zjistila, že si přinesla jen hlínu, a v truhle, do které uložila peníze předtím, našla jen kamení. V tu ránu si vzpomněla na svoje dítě, které v jeskyni nechala. Jak už čekala, jeskyně se zavřela a dítě zůstalo uvnitř. Celý rok matka proplakala a na Velký pátek šla opět do kostela. Po cestě opět narazila na otevřenou skálu. Okamžitě vstoupila do jeskyně, tentokrát ji už peníze nezajímaly, našla dítě a rychle z jeskyně utekla. Doma pak vděčně poděkovala bohu za své dítko.
• Postavy: matka – chamtivá, bezohledná (dala přednost pokladu před dítětem) její dítě

Svatební košile

• Mladá dívka se stále modlí za svého milého, který je v cizině. Zbytek její rodiny je již mrtev. Dívka žádá v modlitbách pannu Marii, aby raději zkrátila její život, než aby ji nechala žít samotnou bez jejího milého. To je však z křesťanského hlediska rouhání, a tak jednou za jasné noci její milý skutečně přichází a láká ji ven pod záminkou, že si ji konečně vezme za manželku. Ona se nechá přemluvit a vydá se s ním uprostřed noci na cestu. S sebou si vezme růženec, křížek na krk a modlitební knihy. A když jdou, její milý ji přemluví, aby je zahodila, protože je prý zpomalují. Ona mu vyhoví a rázem jsou o deset mil dále. Pak si všimne, že jeho milá má růženec za pasem a křížek na kruku. Obojí zahodí a rázem jsou o dvacet mil dále. Když dorazí na místo, všimne si dívka, že dorazili k hřbitovu a její milý je vlastně živoucí mrtvola. Lekne se a lstí ho donutí přelézt hřbitovní zeď jako první a snaží se mu utéci. Když zjistí, že mu neuteče, snaží se schovat v márnici. Tam však leží umrlec. Její milý ji dostihne a třikrát se snaží přemluvit mrtvého, aby vstal a pustil jej dovnitř. Třikrát se mrtvý probudí, ale dívka se pokaždé vroucně modlí a prosí Boha o záchranu, takže mrtvý pokaždé znovu usíná. Když dívka při třetím modlení přiznává i svůj hřích a lituje toho, přichází ráno a kohout zakokrhá. Tím pádem všechny temné síly rázem ztratí svou moc a musejí ihned opustit svět živých - umrlec padne na zem a dívka ví, že už jí nemůže ublížit. Jen košile, které si s sebou nesla, jsou ráno roztrhané a rozházené po všech hrobech na hřbitově.

Polednice

• Místo děje: místnost v chalupě
• Téma: vyplnění nechtěného přání
• U lavice dítě stálo, z plna hrdla křičelo. Matka zabědovala: „Pojď si pro něj, Polednice, vezmi si toho zlostníka.“ A ona opravdu přišla. To matka samozřejmě nechtěla a tak dítko vzala k sobě do klína. Polednice už ruku vztáhla, matka do mdlob upadla. V poledne přišel otec, ženu ještě vzkřísil, ale dítko už ne.
• Postavy: matka (nerozvážná), dítě, Polednice, otec

Zlatý kolovrat

• Místo děje: les, chalupa, hrad
• Téma: závist manžela, vražda a trest
• Panovník jel kolem chalupy, kde ho okouzlila nádherná Dora, která mu dala napít. Požádal ji o ruku, ale ona mu řekla, že se musí zeptat macechy, která přijede další den. Král se tedy vrátil další den, aby požádal macechu o Doru. Macecha mu chtěla nabídnout svou vlastní dceru navlas stejnou, ale on odmítl. Následujícího dne matka s oběma dcerami vyrazila na hrad. Jenže cestou v lese macecha zabila Doru a spolu s vlastní dcerou jí vydloubly oči, useklaly ruce, nohy a to si s sebou odnesly. Na hradě se pak král oženil se špatnou, protože rozdíl a současně podvod neodhalil. Po týdnu král musel do boje, a tak manželku nechal na hradě, aby mu něco upředla. Mezitím v lese našel starý pán mrtvou Doru a odnesl ji k sobě do jeskyně. Svého syna poslal postupně se zlatým kolovratem, zlatou přeslicí a zlatým kuželem pro nohy, ruce a oči na hrad, kde se nepravá Dora pozůstatků po nevlastní sestře ráda vzdala, jen aby získala zlaté předměty. Stařeček získané části těla pomocí živé vody spojil s mrtvým tělem Dory a ta ožila. Jak se král vrátil z války, hned se mu manželka pochlubila věcmi, které koupila. Král ji tedy poprosil, aby mu z lásky upředla zlatou nit. Ale kolovrátek začal vyprávět pravdu o všem, co se stalo, a tak se král vydal hledat do lesů pravou Doru. Poté, co ji našel, uspořádal svatbu novou a maceše i její dceři nechal vyjmout oči a usekat ruce i nohy, jak to ony dříve udělaly Doře.
• Postavy: král – důvěřivý (nechal se oklamat a vzal si tu, kterou nechtěl) Dora – milá, hodná, důvěřivá (nebála se, že by jí macecha mohla ublížit), nevlastní dcera macechy machecha – zlá, chytrá (odnesla části těla Dory s sebou, aby se Dora nemohla probudit), hloupá (části těla poté nechala dceru dát klukovi za zlaté věci), lstivá dcera – zlá, lstivá

Štědrý den

• Mladá žena přede těsně před adventem len a přeje si ženicha. Ženich opravdu přijde a dívka si začne šít svatební košili. Druhá část popisuje staré vánoční zvyky, které se dodržovaly (chození k jezeru, házení potravin domácím zvířatům). Ve třetí části se objevují dvě dívky, Hana a Marie, které potká opačný osud. Obě se podle tradice dívají do jezera, aby se dozvěděly, co je čeká. Jednu čeká štěstí a druhou smrt. Zatím co se Hana ve čtvrté části vdá za švarného jinocha, Marie podle věštby z jezera zemře. V páté části se opakuje děj části první. Pouze je zde navíc oplakávání Marie.

Holoubek

• U hřbitova oplakává mladá vdova svého zesnulého manžela. Když tu jede okolo mladý muž, který jí nabídne, aby se stala jeho ženou. Do měsíce se konala svatba (veselá a hlučná). Nový manžel k sobě tiskl svou manželku a povídal jí, že nebožtík již ničeho neslyší, nemůže se v hrobě otočit a ani z mrtvých vstát. Ale jak běžel čas, na místě hrobu prvního manžela vyrostl statný dub, na kterém sedával holoubek. Pokaždé, když sem žena přišla, holoubek smutně vrkal. Připomínal tím ženě její vinu - že totiž svého prvního manžela ve skutečnosti otrávila. Jednoho dne to žena již nemůže vydržet a sama se utopí v blízkém potoce. Pohřbena je mimo hřbitov, neboť křesťanská morálka zakazuje sebevraždu.

Záhořovo lože Světem putuje poutník. Lidé ho zvou k sobě, protože na něm vidí jeho zármutek, ale on nechce. Putuje dál a dojde k loupežníkovi Záhořovi. Ten ho chce zabít, ale když vyslechne poutníka, nechá ho žít pod podmínkou, že mu přinese zprávy z pekla, kam se poutník chystá kvůli tomu, že jeho otec upsal jeho duši Ďáblu kvůli penězům, když byl poutník ještě nenarozený. Po roce, kdy se poutník nevrací, si to začíná loupežník vyčítat. Ale v tom okamžiku se ozve poutníkův hlas se slíbenými zprávami. Poutník Záhořovi vypráví o tom, jak Ďábel nechtěl Satanovi dát úpis sepsaný s poutníkovým otcem, mučil ho kvůli tomu a až díky tomu, že ho Satan chtěl uvrhnout do Záhořova lože, což byl nejhorší trest přichystaný pro samotného Záhoře, Ďábel úpis poutníkovi vydal. Když to Záhoř slyšel, vyzpovídal se poutníkovi ze svých hříchů a prosil o odpuštění. Poutník zabodl loupežníkův kyj do skály a řekl mu, že u tohoto kyje musí být a prosit o odpuštění tak dlouho, než se pro něj poutník vrátí. Jeho návrat nastane po devadesáti letech a přijde i se svým mladým pomocníkem. Přišli na místo, kde poutník zanechal Záhoře. Ale tam je jen jabloň a pařez. Když se mladík snažil utrhnout jablko z jabloně, pařez se proměnil v loupežníka, který mu zakázal jablko utrhnout. Jakmile poté spatřil poutníka, ze kterého byl biskup, nabídl mu zlaté plody z jabloně. Vždyť on sám jej zasadil. Biskup sdělí Záhořovi, že mu bylo odpuštěno a můžou společně odejít z tohoto světa. Záhoř se promění v hromádku popela a starý poutník také umírá. Nakonec se nad mladíkem vznáší dvě bílé holubice, které se vydávají vzhůru.

Vodník

• Místo děje: chalupa, jezero
• Téma: neposlušnost dcery a trest
• Chtěla jít jednoho dne dcera k jezeru, ale matka ji od toho odrazovala, protože se jí zdál zlý sen. Dcera neposlechla a na jezeře se s ní propadla lávka. Pod vodou ji donutil žít vodník a narodilo se jim dítě. Ona byla velmi nešťastná a dlouho vodníka přemlouvala, aby jí dovolil navštívit svou máti. Dal jí na návštěvu čas od klekání do klekání. Jenže matka dceru nechtěla pustit zpátky, a tak vodník ukroutil hlavu dítěti a nechal jej před dveřmi do jejich domu.
• Postavy: matka – sobecká, bezohledná (nechá vodníka zabít vnouče)

    dcera – neposlušná
  

Vrba

• Manžel se ptá své manželky, proč je přes den úplně zdravá, ale přes noc je jako tělo bez duše. Žena odpovídá, že je to její prokletí, na které není lék a poradí mu, ať se raději dál neptá. On se ale přesto vydá za její sudičkou. Ta mu prozradí, že duše jeho ženy se v noci mění na duši stromu (vrby). Muž se nechce s vrbou dělit o svou ženu a rozhodne se strom pokácet. Ale jakmile strom porazí, umírá jeho žena jako podťatá. Muž se zděsí svého činu a chce jej napravit. Duše jeho ženy mu poradí, aby dal z vrbového dřeva zhotovit kolébku pro jejich dítě, a aby zasadil její proutí podél vody. Až dítě povyroste, bude si z vrby moci dělat píšťalky, a jeho matka tak bude stále s ním.

Lilie

• Dívka si nepřála být pohřbena na hřbitově, kde bývá plno nářku, ale chtěla do lesa, aby jí ptáčci zpívali. Na jejím hrobě vyrostl květ bílé lilie a když ji někdo uviděl, hned ji chtěl. Místní pán se vydal na hon, potkal bílou laň, už se ji chystal zabít, když si všiml lilie. Poručil sluhovi, aby ji vykopal a na jeho zahradě střežil. Třetí den sluha budí pána, že lilie chodí po sadě a podivně mluví. Ona se obává slunečních paprsků, pán ji tedy nabídne úkryt, když se za něj vdá. Dobře se měla a syna mu dala, přišel ale královský posel, že pán musí do boje. Loučí se se svou ženou a jejím strážcem určuje svou matku. Ta si ale přála její smrt, takže nechala, aby se k ní dostalo slunce. Když se pán vrátil, jeho žena i syn byli mrtví. Hněvá se na matku a přeje jí to, co ona jemu udělala.

Dceřina kletba

• Dcera stařeny zabila své dítě a je smutná. Jako řešení zvolila oprátku a proklela zrádného milence. Po otázce „A co necháš svojí matce, jež tě milovala sladce a draze tě chovala?“ proklela mladá vražedkyně svoji matku za to, že ji vychovávala příliš volně.

Věštkyně Skládá se z úryvků šesti lidových pověstí o české zemi. O Libuši, jež pošle pro Přemysla Oráče a na zem dopadne hlad, dokud on nedoorá své pole. O Libuši, která věští založení Prahy a položí svého prvorozeného syna do vody, než nastanou dobré časy. O Karlu IV. a kolébce. O kostelu se zlatým zvonem, který se zaryje do země, dokud se neobnoví ctnosti, láska, víra a naděje. O tom, že by se Češi měli sjednotit k jednomu náboženství. O půlce sochy, která by potřebovala hlavu (rozum) a srdce, aby bylo dobře.

Druhá varianta rozboru

První a první odzadu (tj. poslední)

• Kytice a Věštkyně - upomínají na lidovou tvorbu a poezii
  • Kytice
    • Matka zemře, děti pláčou na hrobě, tak se vtělí do květiny - mateřídoušky. Matka představuje vlast, děti národ.
  • Věštkyně
    • Skládá se z úryvků šesti lidových pověstí o české zemi. O Libuši, jež pošle pro Přemysla Oráče a na zem dopadne hlad, dokud on nedoorá své pole. O Libuši, která věští založení Prahy a položí svého prvorozeného syna do vody, než nastanou dobré časy. O Karlu IV. a kolébce. O kostelu se zlatým zvonem, který se zaryje do země, dokud se neobnoví ctnosti, láska, víra a naděje. O tom, že by se Češi měli sjednotit k jednomu náboženství. O půlce sochy, která by potřebovala hlavu (rozum) a srdce, aby bylo dobře.

Druhá a druhá odzadu (tj. předposlední)

• Poklad a Dceřina kletba - o porušení vztahu matka-dítě
  • Poklad
    • Vdova s dítětem jde na Velký pátek do kostela a cestou narazí na otevřenou skálu, v níž je síň plná pokladů. Matka tak položí dítě a běží domů se stříbrem, pak se vrací, bere zlato. Když doběhne domů, zjistí, že se poklad změnil v kamení a hlínu. Skála mezitím zmizela s pokladem i dítětem. Další rok opět na Velký pátek se skála zase otevírá a matka nalézá své dítě. Bere si ho a nic nedbá pokladu.
  • Dceřina kletba
    • Dívka říká, že zabila holoubátko, dítě, a od žalu jí může pomoci jen oprátka. Přitom proklíná svého milého i svou matku, že za její neštěstí mohou oni.

Třetí a třetí odzadu

Svatební košile a Vrba (v novém vydání je namísto Vrby Lilie, která se ale do komponovanosti nepočítá) - téma přeměny člověka

• Svatební košile
  • Osamělá dívka se modlí k panně Marii a myslí na svého milého, jenž už dávno odešel do války a pro něhož tkala košile. Tu se on objevuje za oknem a nabádá ji, ať s ním jde pryč. Dívka poslechne a letí s ním. Cestou odhazuje modlicí knížky, růženec a křížek po matce. U hřbitova pochopí, co se na ni chystá a lstí donutí upíra skočit přes zeď prvního. Sama se mezitím schová v márnici. Pak ona i upír přesvědčují umrlce (to se díky modlitbám dívky nedaří) a nakonec kokrhá kohout a tím je zachráněna.
• Vrba
  • Pán se ptá své paní, jak je možné, že je ve dne zdráva, ale v noci jako mrtvá. Řekne mu, ať se tím nezabývá, že je jí to souzeno. Pán neposlechne, jde za babkou, jež mu řekne, že paní se v noci vtěluje do vrby. To se pánovi nelíbí a vrbu skácí. Tím zemře i jeho žena a ze syna je sirotek. Nakonec z vrby udělá kolébku, z jejíchž větví si chlapec bude dělat píšťalky a tak rozprávět s maminkou.
• Lilie
  • Dívka si nepřála být pohřbena na hřbitově, ale v lese. Tam na jejím hrobě vykvetla lilie, která v lidech vzbuzovala touhu. Místní pán ji objevil, když na honu chtěl skolit laň. Dal ji přenést do své zahrady. Tam zjistí, že lilie v noci chodí po sadě a mluví, bojí se světla. Nabídne jí ochranu, když se za něj vdá. Dá mu i syna. Pán však musí do boje a opatrovnicí určuje svoji matku. Tak pravidla nedodržuje, a když se pán vrací, je lilie i dítě mrtvé. Matce nakonec přeje to samé.

Čtvrtá a čtvrtá odzadu

Polednice a Vodník - nadpřirozené bytosti zasahují do lidských vztahů

• Polednice
  • Dítě zlobí, neposlouchá matku, která vaří otci oběd. Ta mu vyhrožuje a volá polednici, jež opravdu přichází. Matka dítě brání. Otec, jenž vzápětí přijde, je křísí, ale dítě je již po smrti.
• Vodník
  • Dcera i přes matčiny námitky jde prát šátky do rybníka, propadne se pod ní lávka a dostává se do vodníkova světa. Stává se nedobrovolně jeho ženou a má s ním i syna, její jediné potěšení. Nakonec ho přemluví, aby ji pustil naposledy se rozloučit s matkou. Dovolí jí to od klekání do klekání a nesmí nikoho objímat. Matka nechce dceru pustit, schovají se proto v komoře. Přichází vodních, chce večeři, rozestlat, pak nakrmit dítě. Matka dceru nepouští a říká mu, ať dítě přinese. To on udělá, ale utrhne mu hlavu.

Pátá a pátá odzadu

Zlatý kolovrat a Záhořovo lože - téma viny, vykoupení, pokání

• Zlatý kolovrat
  • Pan král se zastaví v chaloupce a zamiluje se do prosté Dory a chce si ji vzít. Její nevlastní matka mu chce ale provdat druhou dceru, proto společně cestou v lese Doru zabijí, odeberou jí nohy, ruce a oči. Král nepozná rozdíl, vezme si druhou dceru. Odjíždí do boje. Mezitím stařeček v lese nachází tělo a posílá své páže do zámku prodávat zlatý kolovrat, přeslici a kuželíček za nohy, ruce a oči. Ty připojí k tělu, Dora ožije. Když chce sestra manželovi něco upříst, kolovrátek mu prozradí celý příběh. Král Doru najde a vezme si ji. Matce a sestře udělá to, co ony Doře.
• Záhořovo lože
  • Otec upsal syna ďáblu a ten se vydává do pekla získat listinu zpět. Cestou potká Záhoře, jenž ho chce zabít (jako spoustu jiných poutníků), ale nakonec se domluví, že ho nechá, když se pak chlapec vrátí a poví mu, jak to v pekle vypadá. Za rok se chlapec vrací a vypráví, že Satan nakázal pod pohrůžkou křížem listinu vydat, ďábel však neposlechl, ani pod výhrůžkou mučení pekelnou koupelí a železnou pannou. Až při výhrůžce Záhořovým ložem blánu vydal. Záhoř se zděsí a poutník mu poradí, aby se kál a modlil, dokud se k němu nevrátí. Také zarazí jeho zabijácký kyj do skály. Za devadesát let se poutník vrací jako biskup se svým pomocníkem. Chce se občerstvit, a pomocník najde růst za skály krásnou jabloň, vedle stojící pařez zakazuje mu utrhnout jablko, neb ji nesázel. Když strom uvidí biskup, může utrhnout, protože vyrostl ze zaraženého kyje. Šťastně se shledá se Záhořem - mluvícím pařezem a pak oba v klidu zemřou a jejich duše se promění v holubice.

Šestá a šestá odzadu (tj. prostřední)

Štědrý den a Holoubek - téma lásky a smrti

• Štědrý den
  • Dívky Marie a Hana v adventu předou len a jdou se podívat na jezero. Když vysekají díru, má se jim zjevit ženich. Haně se zjeví myslivec Václav, Marii však jen kostel, svíce, rakev. Do roka se Hana vdá a Marie zemře. O dalším adventu předoucí dívky radši nechtějí znát, co je čeká.
• Holoubek
  • Mladá žena jde okolo hřbitova a pláče, neboť jí zemřel manžel. Potká však nového muže, pro starého truchlí sotva tři dny a za měsíc se vdává. Nad hrobem manžela vyroste dub a na něm sedává bílý holoubek. Ten ženě jdoucí okolo zpívá pravdu, že manžela otrávila. Ta to neunese a utopí se v řece. Je pochována u břehu bez pořádného hrobu.

Téma a motiv

• oko za oko, prohřešek a následný trest
• příroda, vesnice, obyčejní lidé, dobro/zlo

Časoprostor

• čas neurčený
• les, jezero, vesnice, hřbitov, chalupa, ...

Kompoziční výstavba

sbírka 13 lyricko-epických básní (balad)

speciální uspořádání s podobnými motivy - první a poslední, druhá a předposlední, ...

Literární druh a žánr

Balada – lyrický útvar mnohdy s ponurým dějem a často nešťastným nebo tragickým koncem. Námětem bývá provninění člověka, které je potrestáno řízením osudu či nadpřirozených osob. Mívá prudký dějový spád a bohatý jazyk. Její obliba vzrostla v 18. a 19. století, kdy se autoři inspirovali lidovými baladami.

2. část

Vypravěč, lyrický subjekt

vševědoucí lyrický subjekt - (er-forma)

Postava

Hlavními postavami jsou většinou ženy. Pouze u Vodníka a Záhořova lože hlavní roli hraje muž. Obyčejní chybující lidé z venkova.

Vyprávěcí způsoby a typy promluv

• monology (žena v Pokladu, modlitby lidí), dialogy (např. Vodník, Svatební košile)
• pásmo lyrického subjektu (er-forma), přímé řeči

Veršová výstavba

počty slok a veršů jsou různé

3. část

Jazykové prostředky a jejich funkce ve výňatku

• spisovný jazyk, mnoho tropů a figur (anafory, epifory, apostrofy, eufemismy)
• archaismy, přechodníky

Tropy a figury a jejich funkce ve výňatku

Kontext autorovy tvorby

Karel Jaromír Erben (CZ) byl český historik, právník, archivář, spisovatel, básník, překladatel a sběratel českých lidových písní a pohádek.

Narodil se 7. listopadu 1811 v Miletíně. Vystudoval práva. Během studia začal přispívat svými básněmi do českých časopisů. Poté, co dostudoval, roku 1837 nastoupil jako praktikant k hrdelnímu soudu. Vedle své práce také pomáhal Palackému spravovat velmi zanedbávaný stavovský archiv. V roce 1841 byl zvolen řádným členem Královské české společnosti nauk. Roku 1845 byl jmenován členem komise Matice české a začal se podílet na formování spisovného českého jazyka. Teprve roku 1851 se mu dostalo uspokojivého platu za funkci archiváře města Prahy. Zemřel 21. listopadu 1870 v Praze.

Erben sbíral folklór, především české lidové písně, pouze v Čechách, nikoli na Moravě. Neuznával vzpoury proti osudu, ctil daný řád. V jeho dílech se často opakuje téma viny a trestu.

Dílo:

• České pohádky (pohádky, které si Erben zaznamenal na vesnicích od pastýřů a pracujících žen)
• Mladší bratr (vlastenecké dílo)
• Tulák
• Sebrané spisy Jana Husa (historické dílo)

Literární / obecně kulturní kontext

Národní obrození probíhalo zhruba od poslední třetiny 18. století do roku 1848. Čeští vlastenci se tehdy snažili zachránit český jazyk (mluvilo se hodně německy).

• Obranná fáze trvající ćca do roku 1810 - psaní děl obraných
  • Josef Dobrovský - Slovník německo-český, Zevrubná mluvnice jazyka českého
  • Karel Ignác a Václav Thám
• Ofenzivní fáze (až do 1830) - začala se tvořit díla s kvalitnějším obsahem a už se na češtinu nehledělo pouze jako na jazyk zachraňovaný, ale jako na jazyk fungující.
  • F. L. Čelakovský - Ohlasy písní českých, Ohlasy písní ruských
  • Josef Jungmann - Slovesnost, Historie literatury české
• Vrcholná fáze - během ní se národní obrození stalo celonárodním hnutím. Jednalo se o období vítězství národního obrození. V této době se česká literatura pozdvihla na evropskou úroveň.
  • Palacký - NO
  • Mácha - jediný čistý český romantik, ale nebyl charakteristický, neměl rozpolcené hrdiny, čerpal z lidové slovesnosti.

    * Máj
    

  • Němcová - realismus
    • Babička
  • Tyl - romantismus
    • Fidlovačka

Naturalismus

Naturalismus je realismus dovedený do extrému. Autor se nebojí ve svých dílech vyobrazovat odporné situace, zachycuje realitu takovou, jak si ji představuje. Snaží se upozornit čtenáře na určitý problém – většinou na nějaký sociální.

V Čechách naturalismus obhajovala modernistická generace, Vilém Mrštík překládal programové stati Emila Zoly (považován za zakladatele naturalismu) a napsal román Santa Lucia. Spolu se svým bratrem Aloisem napsali naturalistickou divadelní hru – Maryša.

J. K. Šlejhar - Kuře melancholik