Moliere: Lakomec (1668)
1. část
Zasazení výňatku do kontextu díla
- Harpagon dostal nazpátek deset tisíc tolarů a hned je zakopal kvůli bezpečnosti na své zahradě. Kleant se zamiloval do Mariany a chtěl to oznámit Harpagonovi stejně jako Elisa, která se zamilovala do Valera. Harpagon je oba překvapil svými nápady vzít si mladou Marianu, aniž by mu Kleant něco oznámil, a provdat Elisu za Anselma.
- Kleant si potřeboval nutně půjčit peníze, a tak se s pomocí sluhy snažil zařídit půjčku. I přes vysoký úrok měl Kleant o půjčku zájem, ale při schůzce s lichvářem se dozvěděl, že to je jeho otec Harpagon. Dále se setkali Harpagon s pletichářkou (dohazovačkou) Frosinou, která mu doporučila Marianu hlavně kvůli její skromnosti.
- Harpagon připravil svůj dům a zorganizoval služebnictvo, tak aby se ušetřilo, na návštěvu Mariany. Při setkání Mariana zjistila, jak se jí Harpagon nelíbí, ale Kleant přišel Marianu pozdravit a věnoval jí prsten s diamantem z otcovy ruky.
- Později se Kleant domluvil s Marianou, že sňatek překazí. A tak se šel Kleant o Marianu hádat s otcem. Mezitím Harpagonovi sluha Kleanta ukradl plnou kasu, kterou si Harpagon na začátku děje zakopal do země.
- Harpagon okamžitě zavolal pro komisaře, aby krádež vyšetřil. První si vyslechl mistra Jakuba, který prý viděl krást Valera. Ten následně přišel a vypukla hádka, protože ani Valer netušil, kde se kasa nachází. Valer s Marianou pak zjistili, že Anselm je jejich otec. Kleant tedy přiznal svůj čin a Harpagon se vzdal Mariany, aby dostal zpět svoje peníze. Všichni z toho byli šťastní a Anselm slíbil lakomému Harpagonovi, že rád zaplatí jak svatbu Kleanta s Marianou tak svatbu Valera s Elisou.
Téma a motiv
- nešvary ve společnosti, lakota Harpagona
- láska, peníze, bezohlednost, touha, rodina
Lakomec byl napsán na motivy „Komedie o hrnci“ od Tita Maccia Plauta.
Časoprostor
- Paříž, v domě Harpagona
- 1670
Kompoziční výstavba
Pět jednání, členění na výstupy. Je dodržena jednota místa, času a děje. Děj je chronologický.
Literární druh a žánr
Drama – patří spolu s lyrikou a epikou mezi základní literární druhy a žánry. Je tvořeno pomocí dialogů a monologů. Podle Freytaga se divadelní drama skládá z expozice, kolize, krize, peripetie a katastrofy. Dříve bylo obvyklé především divadelní provedení, dnes se objevuje ve filmu, v rozhlase i v televizi.
Komedie – forma dramatu s humorným dějem. Hlavní postava se dostává do problémů, které se nakonec povede šťastně vyřešit. Nižší žánr. Od komedie se očekává humorný nadhled nad lidskými slabostmi a lidskou nedostatečností. Humor spolu s vkusnou komikou jsou zpravidla základními aspekty tohoto útvaru. Problémy hrdiny se podaří nakonec vyřešit a vše se v dobré obrátí.
- psáno formou dramatu
2. část
Vypravěč, lyrický subjekt
Postava
Harpagon – otec Kleanta a Elisy, vdovec, který je zamilovaný do Mariany. Je to lakomý vypočítavý lichvář, co si hlídá svůj poklad. Ten mu nakonec ukradne Kleant a pak mu ho vrátí výměnou za povolení sňatku s Marianou. Pro peníze by udělal cokoliv (výhodné sňatky dětí), jsou pro něj smyslem života. Sám je zamilovaný do Mariany.
Kleant (Kleantes) – kultivovaný syn Harpagona, který je také zamilován do Mariany (i přes její chudobu), které se i líbí. Harpagonovým jménem ji obdarovává prstenem, aniž by s tím Harpagon souhlasil. Nakonec dostává svolení ke sňatku s Marianou od Anselma i Harpagona. Pravý opak svého otce (příčí se mu otcova láska k penězům).
Čipera (La Fleche, Šindel, Štika) - oddaný dobromyslný sluha Kleanta, je si vědom Harpagonových negativ, a tak ve snaze pomoci svému pánovi ukradne skříňku s penězi
Elisa (Eliška) – dcera Harpagona, která je zamilovaná do Valera, ale Harpagonem je nucena vzít si bohatšího ženicha Anselma. Věří v pravou lásku. Nakonec si může vzít Valera.
Mariana – chudá krásná dívka, skromná dcera Anselma, zamilovaná do Kleanta, pečuje o svou nemocnou matku
Valér – správce v Harpagonově domě. Snaží se mu zalíbit - slídil, donáší na služebnictvo. Ztracený syn Anselma, který se náhodou shledá s rodinou po dlouhé době. Bere si Elisu za ženu.
Anselm – na první pohled bohatý stařík, ve skutečnosti štědrý dobrosrdečný šlechtic. Otec Mariany a Valera. Svým vstupem do hry přinese pozitivní závěr.
Jakub - podlý a pomstychtivý Harpagonův sluha (kuchař, kočí), který falešně udá Valéra za krádež pokladu
Frosina - chytrá dohazovačka, jediná zná poměry v celé rodině, nejprve pomáhá Harpagonovi a pak Kleantovi
Panna Klaudýnka - Harpagonova služka
Dva Harpagonovi sluhové, lichvář, policejní komisař a písař, mistr Šimon, Treska
Vyprávěcí způsoby a typy promluv
dialogy; monolog jen jako řev Harpagona, když zjistí, že mu někdo ukradl peníze
přímé řeči
Veršová výstavba
3. část
Jazykové prostředky a jejich funkce ve výňatku
Jazyk spisovný (někdy vulgarismuy), archaismy, nezvyklý slovosled.
Živé dialogy plné hovorových obratů, zejména u služebnictva. Často satirický tón, ironie či nadsázka.
Detailní charakteristika postav.
Tropy a figury a jejich funkce ve výňatku
Kontext autorovy tvorby
Molière, vlastním jménem Jean-Baptiste Poquelin, byl francouzský dramatik, herec a spisovatel na přelomu baroka a klasicismu.
Narodil se 15. ledna 1622 v Paříži. Proti vůli rodiny se dal ke kočovným divadelníkům a kvůli tomu si změnil jméno na Molière, aby příbuzné nepohoršoval. Brzy si získal přízeň krále Ludvíka XIV. a stal se organizátorem královských slavností.
Zemřel 17. února 1673 krátce po vystoupení Zdravý nemocný, ve kterém hrál titulní roli.
Tvořil hlavně satirické komedie, veršované (Misantrop) i prozaické (Lakomec). Ve svých dílech se zaměřuje na tehdejší problémy (láska, lakota, chudoba, pokrytectví)
Dílo: Zdravý nemocný, Měšťák šlechticem, Misantrop aneb Zamilovaný mrzout, Tartuffe
Literární / obecně kulturní kontext
Klasicismus - Francie 17. století
navázání na antiku - dodržování pravidel (antická výstavba dramatu, Aristotelova zásada tří jednot), tvůrčí kázeň, dokonalost, harmonie, střízlivost a účelnost, literární salóny, nízká (komedie, bajka) vs. vysoká (tragédie, epos) literatura, méně emocí → naučná literatura
Zaměření na společenské a mravní problémy.
Pierre Corneille - Cid - komedie. Králi a královně se zalíbila, ale kardinál ovlivnil francouzské akademiky, kteří ji ze začátku odsuzovali jako nepravou klasicistní komedii nevyhovující pravidlům.
Jean Racine - Faidra - nejznámější div. hra od Racina. Tragédie z Řecka. O ženě krále Thesea, která tajně milovala nevl. syna. Nakonec páchá sebevraždu.
Autor se snaží upozornit na to, že peníze nejsou hlavním smyslem našeho života. Molière se námětem hodně dobře trefil, protože problémy, které zmiňuje, přetrvávají ve společnosti dodnes.
Do češtiny byl Lakomec přeložen desetkrát a podle dramatu byly zpracovány tři filmové adaptace.