Wilde: Obraz Doriana Graye (1890)
1. část
Zasazení výňatku do kontextu díla
Vše začíná poněkud nevinným rozhovorem v ateliéru londýnského malíře Basila Hallwarda s jeho přítelem, Henrym Wottonem. Basil se mu svěřuje o svém novém modelu, mladém, krásném a nezkaženém mladíkovi Dorianu Grayovi. Henry se chce s novým mladíkem seznámit. I přes nevoli Hallwarda se Wotton s Dorianem setkává. Na první pohled ho Dorian okouzlí. Čím častěji se však začnou noví přátelé setkávat, tím více Dorian díky Henrymu odvážným názorům propadá sebelásce, pýše a sobeckosti.
Jednoho dne Basil domaluje opravdu povedené dílo – Dorianův portrét. Nechce ho nikde vystavit, protože prý do něj vložil příliš své duše. Daruje ho Dorianovi. Ten, ovlivněn názory Henryho Wottona, pronese přání, aby byly všechny jeho hříchy, jeho stáří i jiné změny zachyceny na obraz. Přání se až nebezpečně rychle vyplní.
Zanedlouho se Dorian seznámí s divadelní herečkou Sybilou Vaneovou. Jak rychle láska vzplanula, tak rychle také skončí. Sybila spáchá sebevraždu. Od této chvíle začne Dorianův už tak pochybný život směřovat k zániku. Po zjištění, že přání je vyplněno a obraz se opravdu změnil, uschová obraz na bezpečné místo (stará učebna v podkroví) tak, aby nikdo neviděl tu ostudu. Mezitím dělá, jako by se nic nestalo – vede život plný bujarých večírků. Dorian také pomalu začíná nenávidět svého přítele Basila Hallwarda.
Zajde to tak daleko, že jeden podvečer, když má Basil odjet do Francie, si ho pozve Dorian domů. Zavede ho na půdu, kde Basilovi ukáže měnící se obraz. Nakonec autora obrazu ubodá k smrti. Aby zahladil stopy, pozve si bývalého přítele, chemika, aby tělo zlikvidoval. Ten vše provede, ale zřejmě z výčitek svědomí také spáchá sebevraždu. Přesto se snaží ospravedlnit a zkouší žít lepším životem. Nakonec ale díky svému vlastnímu svědomí vezme nůž a obraz roztrhne. Avšak s obrazem je tak úzce propojený, že nakonec padá k zemi opravdový, nyní už vrásčitý a nepohledný Dorian. Kletba padla a na obraze je opět krásný mladý Dorian tak, jak ho před lety malíř namaloval.
Téma a motiv
- Snaha o zachycení spojení umění (obrazu) a člověka. Lidská pýcha, marnivost, zkaženost a smrt. Krása může zničit člověka.
- pýcha, krása, liské nedostatky, peníze, nešťastná láska, umění
Časoprostor
- Londýn (dům Doriana, byt Basila Hallwarda, klubu, sály u jiných bohatých lidí, divadlo)
- konec 19. století (autorova současnost)
Kompoziční výstavba
- dělení na kapitoly
- na začátku je předmluva autora
- na konci jsou vysvětlivky s pojmy užitými v díle
Literární druh a žánr
Román – prozaický epický literární žánr a smyšlené vyprávění. Rozsahově je delší než povídka nebo novela a celkově zachycuje více postav. Má více dějových odboček.
2. část
Vypravěč, lyrický subjekt
vševědoucí vypravěč sledující Doriana Graye, er-forma
Postava
Dorian Gray: Tento mladík byl již od narození velice krásný a bohatý. Ze začátku také čistý, skromný, sebevědomý a měl velmi dobrý vliv na ostatní lidi kolem sebe. Avšak od doby, kdy potkal Henryho Wottona, začal měnit svůj názor na svět. Stal se pyšným, povrchním a lhostejným. Zajímaly ho pouze večírky. Po skončeném vztahu s herečkou, která spáchala sebevraždu kvůli Dorianovi, si ale svou chybu nechtěl připustit. Pronesl také velmi sobecké přání, aby stárnul a měnil se jeho obraz, ne on. Na každého ale jednou dojde. Když se rozhodl obraz, na kterém byl vrásčitý, pošpiněný Dorian, probodnout, zničil tím sám sebe, ne obraz. Když poté přiběhl sluha a ostatní, Doriana poznali pouze jeho prstenů. Boží mlýny melou pomalu, ale jistě. Jeho povahu a chování můžeme přirovnat k životu samotného autora.
Basil Hallward: Poněkud nudný umělec, který svá nejlepší díla nakreslil právě za přátelství s Dorianem. Byl velmi čestný, moudrý a starostlivý – chtěl Doriana ochránit před vlivem lorda Wottona. To se mu ale nepodařilo a přátelství s mladíkem vzalo za své. Nakonec byl samotným Dorianem zavražděn.
Henry Wotton: Byl velice dobrý rétor. Dokázal všechny poučovat a vštěpoval jim svoje názory na společnost. Častokrát byly ale až moc kruté, sobecké a nespravedlivé. Zmanipuloval a zkazil důvěřivého a všemi oblíbeného Doriana. Stále se snažil být v jeho přítomnosti, abymu mohl podlézat.
Vyprávěcí způsoby a typy promluv
- vnitřní monology Doriana, dialogy
- přímé řeči, pásmo vypravěče (er-forma)
Veršová výstavba
není
3. část
Jazykové prostředky a jejich funkce ve výňatku
Dorian na začátku (spisovná mluva) a na konci (vulgarismy); vyšší vrstvy vs. lidi v baru u drog.
Úvahové pasáže.
Tropy a figury a jejich funkce ve výňatku
Kontext autorovy tvorby
Oscar Wilde (IR) se narodil v polovině 19. století v irském Dublinu. Z rodiny lékaře královny Viktorie. Již od mládí vybočoval svými odvážnými názory na svět. Stal se jedním z předních postav podporující dekadenci. Patřil k tzv. Prokletým básníkům, kteří žili na okraji společnosti. Šokoval společnost především svými názory, ale i výstředním chováním a oblékáním. Přestože měl dvě děti, jeho druhý život s mužem byl odhalen a Wilde byl odsouzen za homosexualitu k dvěma rokům nucených prací. Zemřel v bídě ve věku 46 let v Paříži.
Dílo:
- Jak je důležité míti Filipa - komedie
- Strašidlo Cantervillské - pohádka
- Balada o žaláři v Readingu – reakce na svoje uvěznění
- divadelní hra Salome
Literární / obecně kulturní kontext
Dekadence (z lat. de-cadentia od cadere, padat)
- jedná se o pocit umělců, kteří jsou znechuceni společností, utíkají od ní a vytvářejí si svůj vlastní svět
- v literatuře se projevuje pesimistickými náladami, pocity zmaru, někdy erotickou přesyceností, mysticismem, ale též narcismem, mnohdy až morbidností, zalíbení v pocitech nudy, skepse, smutku, světa snů, opovržení životem, pocity rozkladu a smrti – umělci unikají od reálného života, který básníkům připadal těsný, úzký,nedokonalý)
- k životu dekadentů patří bohémství, nevázaný sex, alkohol (absinth), tuláctví, výstřednost…
- autoři – př. Verlaine, Mallarmé, Wilde
Prokletí básníci
- výraz poprvé použit Paulem Verlainem r. 1884 v jeho esejistické knize Prokletí básníci – o jeho současnících (Rimbaudovi a Malarméovi)
- často s nimi bývá spojena představa o užívání drog a alkoholu, zločinnosti, násilí a obecně dekadentním životním stylu spojeném s neúctou k většinové společnosti a jejím pravidlům
- hlavním znakem tohoto stylu poezie bylo hledat krásu v ošklivosti, psát i o dosud tabuizovaných tématech (příkladem je známá báseň Zdechlina Ch. Baudelaira)
Díla těchto autorů jsou často nepochopena. Autoři jsou kritizováni, zesměšňováni, někteří za to byli i potrestáni.
- P. Verlaine – francouzský básník. Během života opustil rodinu a propadl alkoholu. Patřil k tzv. Prokletým básníkům (nepochopeni, alkohol, násilí). Básnické umění, Moudrost, Saturnské básně.
- Charles Baudelaire – francouzský básník. Odhaloval společenská zklamání, snažil se provokovat. Psal o lásce, pohrdání, kráse a zle. Květy zla, Zdechlina
- Edgar Allan Poe – Američan, zakladatel fantastické a hororové literatury. Vraždy v ulici Morgue, Zánik domu Usherů, havran.
- K. Hlaváček – český zástupce symbolismu a dekadence. Literární díla publikoval v časopise Moderní revue. Sokolské sonety, Pozdě k ránu.